Barokně-klasicistní nový zámek v Hořovicích nejpravděpodobněji nechal postavit Ignác Bořita z Martinic namísto starého zámku v r. 1652. V 18. a 19. století byl ještě rozšířen ve stylu klasicismu. Venkovní vstup do zámku reprezentují pilíře plotu s tyčícími se sochami z dílny Matyáše Brauna a Sluneční brána, jež dělí čestný dvůr od parku.
Prohlídkové okruhy zámeckých interiérů tvoří například lovecký salónek, jídelna, knihovna a dále autenticky vybavené obytné místnosti posledních šlechtických majitelů zámku i prostory pro služebnictvo. Na začátku 20. století byl ve východní části parku vybudován tenisový kurt, ale i další stavby, které však později zanikly. Během působení posledního majitele, hraběte Jindřicha Schaumburka byl ještě v letech 1939 – 1940 na jižní straně parku vybudován bazén.
Za svou současnou podobu zámek vděčí přestavbám v 2. polovině 19. století, kdy celé panství koupila hesenská knížecí rodina pánů z Hanau, jež zámek vlastnila až do roku 1945. Poslední majitel objektu, hrabě Jindřich z Hanau–Schaumburgu se aktivně účastnil druhé světové války jako voják na straně německé armády. Z těchto důvodů byl zámek v červnu 1945 zkonfiskován na základě Benešových dekretů. Krátce poté objekt na tři týdny obsadila sovětské armáda, která jej značně poničila a vykradla. Tyto škody se následně staly předmětem rozsáhlých oprav a investic.